Tantrická zahrada

Zemi vidím jako Ženu.

Krajinu jako její tělo.
Zahradu jako šíji k políbení.

Každý kousek je jinak krásný.
Klín, záda, palouček, ňadra, boky.
Rty, uši, studánka a dlaně.

Rád ji hýčkám, hladím, přivinu se k Ní a šeptám sladké představy.
Miluji každé její zákoutí, houštinu, strom a kopeček.
I nad špíčky, krtinci, pihami a drsnými vráskami žasnu.
Tak je to stvořeno.

A nikdy bych nekopal, nerovnal, nelámal.
Houští jen mírně upravuji.
Daruji šperk na ozdobu, ne velký, ne laciný.
Kápnu rosu do pupíku.

Vkusně obléci, spíš odhalit
patří k dobrým mravům haute couture.

Živelná architektura

je celostní a živý pohled na udržitelné, čisté a harmonické stavění, rozumné technologie a zdravý způsob života v prostředí přírodní zahrady. Předmětem práce živelného architekta není jen dům a jeho prostory, energetika nebo design, ale celá živá pospolitost přírodního biotopu, ve který se dobře navržená zahrada a dům proměňují. Slunce, voda, vzduch a Země. Středobodem zájmu architekta ovšem zůstává člověk a jeho potřeby, které lze velmi dobře harmonizovat s živým přírodním biotopem. Věříme, že tím naplňujeme prastarý záměr zrození člověka na Zemi.

Dům naruby

Dům naruby je malý domek s obytnými terasami kolem dokola. Terasy plynule přecházejí do zahrady. Na relaxační terasu před ložnicí navazuje relaxační část zahrady, na letní kuchyni kuchyňská zahrádka… Můžete si zkrátka vybrat, jestli budete relaxovat uvnitř v ložnici, na terase před ložnicí nebo přímo v relaxační zahradě. Když se na věc podíváme zvysoka, uvědomíme si, že tu máme kolem domku čtyři zahradní prostory – jakési vnější pokoje s terasami – například relaxační, společenský, pěstební, pracovní – které zpětně definují uspořádání domu. Vnější pokoje jsou veliké, domek malý, celkově je bydlení veliké. To je dům naruby.

Labyrint prostoru zahrady

Přesáhne – li výška neprůhledné zeleně výšku horizontu oka – asi 160 cm – rázem rozdělí prostor zahrady na dva oddělené světy. A tak můžeme prostory v zahradě donekonečna oddělovat nebo naopak spojovat, vytvářet překvapivé průhledy nebo naopak úzké klikaté průchody. Návštěvník, který v reálném čase zahradou prochází je pak účastníkem dramatického příběhu s rozhledy, úžinami, překvapeními a různými náladami, který pro něj vytvoříme uspořádáním zeleně, cest, vodních ploch nebo jiných struktur.

Homo diligens

Sdílel jsem na Facebooku diagram s vyhodnocením letošních teplot ovzduší v porovnání s teplotami od roku 1949. Takový ten "klimaticky alarmující" graf. A brzy přišly reakce, které byly odmítavé až podrážděné. Takové to "popírání klimatické hrozby". Lidi tvrdí, že to už tu kdysi bylo a že se s tím planeta – jak je vidět – vždycky vyrovnala. Kontroval jsem, že v (geologické) minulosti tu byly silné a velké plochy divočiny, zdravé přirozené biotopy, lesy, oceány, které dokázaly nerovnováhu uzdravit. Ale ti jsou teď nemocní. Ale pak mi svitlo, že máme pravdu všichni! Příroda má zdroj, jak udržet globální ekologickou krizi v homeostázi. Tím zdrojem je dnes nejsilnější a nejschopnější přírodní druh, který jsme nazvali Homo Sapiens. Věřím tomu, protože Člověk je tvor milující.