Mnoho povyku pro NIC

Uvědomujete si, jaká je vaše potřeba, když se chystáte stavět dům? Definujte to prosím jedním slovem.

Jsou to zdi? Trochu ano, zdi skutečně budete stavět, ale důvod, proč stavíte to není… Jsou to okna v těch zdech, základy, na kterých zeď stojí? To je podobné, jako s tou zdí, bez nich to nepůjde, ale pro okna dům nestavíte...

Že by střecha nad hlavou? Střecha nad hlavou je okřídlené rčení, bez střechy nad hlavou se těžko žije, ale ani střecha není důvod, pro který stavíte. Není to to, na co se ptám...

Co potřebuju pro sebe, svůj život, pro svoje blízké? Potřebujeme svůj vlastní…

Prostor!

Prostor je to, proč stavíme, prostor je to, co dáme sobě a svým blízkým, naplníme láskou, vztahy, pocitem domova, nábytkem, porcelánem po babičce… Prostor je to, kvůli čemu je s námi naše kočka.

Bezpečný, útulný, domácí, voňavý, intimní, můj a tvůj, náš.

Prostor.

„Jako nemůže zvuk existovat bez ticha, nic nemůže existovat bez prázdného prostoru. Každý vidí předměty v prostoru, ale nikdo nevidí prázdný prostor“

Eckhart Tolle.

Ano, je to zvláštní. Řekneme-li „dům“, nejde v první řadě o zdi, o základy, cihly, trámy, o styl, krásu a velikost domu.

Jde o PRÁZDNÝ PROSTOR mezi tím vším.

Moje práce – práce architekta – je práce s prostorem, s prázdnotou, která obsahuje neviditelnou esenci domova, práce s živlem vzduchu.

Tvořím prostory krásné, užitečné, prosvětlené, inspirativní. Prostory přírodní i lidské, vnitřní i vnější, intimní i veřejné, živé i relaxační, pracovní i společenské. Prostory, pobytové i účelové jako jsou dílna, kuchyně nebo koupelna…

Až v projektu vašeho domova definujeme náladu, osobitost, otevřenost, orientaci, proporce, účel, barevnost, zařízení a materiálové řešení prostoru, pak teprve definujeme zdi, okna, dveře, strop, podlahu. A přidružením dalších prostor a jejich vymezením hmotnou konstrukcí vzniká dům, zahrada, ulice, město.

I když… ve svojí praxi to mám spíš zvenčí dovnitř – nejprve komunikujeme s živým přírodním prostorem, protože o tam byl před námi. Jak On chce vonět, kvést, žít a růst v harmonii s člověkem a kam chce přírodní prostor umístit dům?

A pak – ranní slunce a kvetoucí sakura – nám napoví, kam umístit intimní prostor ložnice… ale kuš… tohle se dočtete v kapitole o „domu naruby“…

Bude pěkné na tomto místě vysvětlit občas nepochopený rozdíl mezi prací architekta a prací stavebního inženýra. Oba umí dům nakreslit, ale každý to udělá jinak. Architekt udělá to, o čem píšu o dva odstavce výše – navrhne prostor, jeho parametry praktické, psychologické i estetické, stanoví jeho proporce, povrchy i otvory, kterými prostor komunikuje s okolním světem. Navrhne prostor, ve kterém, vám bude dobře.

Stavební inženýr zase navrhne správně založené, správně postavené zdi se správnou skladnou vrstev tak, aby to dobře drželo, dobře izolovalo, dobře se to stavělo, nebylo to jedovaté a nebezpečné a odolalo to působení všech živlů – dešti, ohni, blesku, zimě, horku i třeba zemětřesení .-) Navrhne konstrukce, se kterými vám bude dobře.

Téma prostoru mě obloukem vrací k výchozím předpokladům Živelné architektury. Hmotný svět vnímám jako hřiště, do kterého se inkarnují duše, aby se učily prožíváním příběhů ve světě, kde se musíte ve hmotě a prostoru vztahovat k jiným zhmotnělým existencím, ať už to je váš partner, životní prostředí, nebo třeba cihla, ze které stavíte dům.

Hmota existuje ve zdánlivě prázdném v prostoru. Do něj však kondenzuje podle principu kvantové mechaniky z neviditelného Zdroje skrze neviditelný Záměr a neviditelnou Energii.

A tak pro mě je zdánlivě "prázdný prostor" plný života ať už ve smyslu užívání jeho obyvateli a jejich kočkami anebo ve smyslu těch mých neviditelných forem, zdrojů, záměrů a dimenzí.

Proto mají architekti tolik práce s tím NIC mezi sakra reálnými, hmotnými a hmatatelnými zdmi domu .-)

To jsem se zase rozpovídal... Poslyšte Ticho ve vašem Prostoru .-)