Rostoucí dům?
Navrhně si raději rodinnou vesničku! Mezi architekty v Čechách se tomu říká hnízdo.
Ale kdybyste přeci jenom chtěli jeden rostoucí dům, pak si nestavte pravohlé struktury. Založte hexagonální síť. Jako to dělá voda.
Hexagony jsou v architektuře nedoceněná struktura. Jenom málo domů na světě je ve tvaru hexagonu. Dost možná že světově nejvýznamnější hexagonální dům je obchodní dům Kotva od manželů Machoninových. Práce s hexagony je práce s Květem života. Krása se tu s respektem k jednoduchosti struktury děje sama…
Pokud pracujeme s hexagony, blížíme se více kruhu než obdélníku, blížíme se eskymáckému iglú, indiánskému tee pee a mongolské jurtě. A v takových prostorách se žilo otevřeně. Žádné oddělené místnosti, žádné skryté šatny… S kruhy se pracuje do jisté míry jinak, jak je vidět z přiloženého materiálu.
Velkou výhodou hexagonů je neomezená možnost růstu (jak už včely dávno vědí). I když v případě přírodního bydlení jde spíš o rozvětvování. Hexagony se vzájemně neomezují, nedusí, nestíní samy sebe tolik, jako když roste obdélníkový dům.
Navržené buňky mají pultové střechy, které v případě růstu na sebe navazují a mohou tvořit pravidelné shedy nebo hřebeny. Nosná konstrukce střechy je reciproční, šestiúhelníková, statika a rozložení sil v prostoru tak podporují energii hexagonu.
Je tu ovšem hledisko rozsáhlého povrchu ochlazované plochy a vyšší energetické ztráty při topení. Zde ale znovu přicházím se svým argumentem přírodního bydlení: navržené buňky jsou malé, velmi dobře zateplené. Jsou součástí velké zahrady, na které roste dost dřeva a biomasy na topení.
Pokud posuzujeme dům a větší produktivní zahradu jako celek, nikoliv dům odděleně od zbytku světa, velmi rychle a snadno se dostáváme do energetické rovnováhy.