Otevři se do zahrady

 

Domovní dveře z předchozí kapitoly jsou taková klasika v narativu velkých bezpečných domů. Je super, když je máme. Dveře i domy. Ale tu jsme v kouzelném světě Živelné architektury a tady je vždycky všechno trochu jinak…

Představte si dům, který stojí v zahradě, někde na kraji města. Šikmá střecha, přívětivá fasáda, u domu kvete třešeň, květinový záhon před domem. Z ulice přes živý plot vidíte ty pevné a neústupné dveře. Jsou zavřené, celý den jsou zavřené a přeci zřetelně slyšíte, že na zahradě je život…

S představou přírodního bydlení je spjatý obraz širokého průchodu ze obytného prostoru na terasu s výhledem do zahrady. Dnešní možnosti prosklení a optické=ho propojení jsou omezeny jen úsilím a penězi které do rozměru spojení domu a zahrady chceme dát… Určitě tu vytvoříme přinejmenším široké francouzské okno, s postranními pevnými dílci... Ale je mnoho možností, jak udělat průchod ještě širší*.

Ze světnice na terasu a na zahradu v létě bosky proběhnete stokrát denně, kdežto těmi domovními dveřmi projedete dvakrát. Ráno cestou do města a když se budete z města vracet. Máme tedy do domu dva vchody? Ano, je to tak. Jeden vchod je spojující – do zahrady, druhý oddělující – ten do ulice… Ale kde je ve velké zahradě ta ulice? .-)  

I v domech daleko od ulice často navrhujeme dva vchody – jednomu říkáme letní – to je ten do zahrady, obyčejně na jižní fasádě, prosvětlující a prosluňující, druhý nazýváme zimním – bývá ze severní strany, to je v konceptu domu naruby „z hlavní terasy“. A protože tudy nemusí přicházet světlo do domu, mohou být dveře masivní, může tu být zádveří nebo předsíň, velký botník, velký šatník, velká rohožka a přezouvací lavice.

Aby toho nebylo málo, dobrou zkušenost máme s francouzskými dveřmi do koupelny. Ano, slyšíte dobře, z koupelny rovnou ven a zase dovnitř, skleněné dveře mohou tvořit stěnu sprchového koutu. Je to vhodné tam, kde je koupelna velmi malá a chceme ji obohatit o rozměr prostoru zahrady. Je to ideální pro pididomky, ale také jsme to navrhovali tam, kde měli psa a koberce, anebo měli v koupelně saunu a venku vířivku bazén, nebo hot tub.

Vlastně – každý pokoj v přízemí, má-li být dokonale spojený se zahradou nechť má francouzské okno na zahradní terasu. Vnímáme – li hranici mezi domem a zahradou jako živou ve smyslu „okrajových efektů“ spojující a plnou života z ložnice rozhodně chcete vystoupit na terasu v meditační zahradě. Z kuchyně pak nejlíp na terasu u bylinkového záhonu, z dětského pokoje na terasu se stromem, na který je skvělé vylézt, z koupelny chceme běžet k jezírku…

Abych s těmi vchody nebyl za blázna, uvedu ještě odvážnější model: Zakladatel permakultury Bill Mollison v „Úvodu do permakultury“ hovoří o „blátivé předsíni“. To je takový zahradní vchod, malá „hospodářská hala“ ve které může být umyvadlo na boty, pracovní plocha pro očistu a třídění (úrody i odpadu), mezisklad palivového dřeva a dokonce třeba pytle na stěně, ze kterých rostou houby… a přes takovou „komoru“ navrhuje Bill vstupovat do spíže, která je průchozí do kuchyně! Tak to je takový zahradní, kuchyňský vstup, který kdysi nechyběl ve velkém domě jako vstup pro služebnictvo…

Rád také navrhuji všude, kde to jde, sedací okna, která mají otevíravý díl, kterým můžete projít ven (nebo se nějak prosmýknout – elegance pohybu závisí na šířce sedací lavice a také jestli ji máte zároveň venku i uvnitř)…

Zkrátka – podle mého názoru – čím víc vchodů, tím víc je dům spojený se zahradou. Ano, máme tu bezpečnostní riziko. Odemykatelné zvenčí budou asi jenom ty hlavní, uliční, pevné a neústupné dveře do zádveří. Ale co když dospívající syn, nebo aktivní babička budou chtít mít na zámek dveře přímo ze svojí terasy do svého pokoje?

Míra bezpečí má spíše psychologickou než racionální dimenzi. Požadavky na bezpečnost mohou udělat z otevřeného domu uzavřený hrad. A tak příroda nefunguje.

*) Z domu do zahrady můžete vstupovat HS portálem – jednoduchým, nebo symetricky zdvojeným, nebo třeba širokými skládacími dveřmi. Obě poslední možnosti mohou vytvořit otevřený otvor až o šířce 8m. Navíc ve světě moderní architektury můžeme najít příklady posuvných prosklených rámů, které mají každý svoji drážku v podlaze a skládají se za sebou na straně  otvoru na šířku celé fasády máme tedy na prahu mezi terasou a vnitřkem domu několik drážek za sebou. Taková možnost ovšem potřebuje speciální stavební konstrukce, nejspíše nás to povede k nasazení oceli a železobetonu. Neříkám, že by v přírodním domě volná skleněná otevíravá fasáda nešla zařídit, ale ty peníze, ta udržitelnost…