Člověk léčitel

Lucas Cranach

Potkávám lidi truchlící environmentálním žalem. Lidi, co ztrácejí víru v člověka.

Jenomže – člověk je stvořený přírodou. A přírodní národy žily a tvořily svoje přírodní kultury v lůně přírody. Podíváme-li se na život primitivních (rozuměj prvotních) kmenů, předagrárních kultur, vidíme, že člověk může žít s přírodou v trvalé harmonii.

K pozitivnímu chápání lidského působení na planetě mě přivedly literární příběhy dětí ztracených v divočině – Tarzan, Mauglí, Anastazie. Jakkoliv mohou být příběhy fabulované, jsou silné a inspirující. Tyto děti nejen že nezemřely, ale byly přírodou přijaty a podporovány a staly se přírodními „správci“, které přírodní společenství milovalo.

Člověk se od zvířat a rostlin liší, ale všechny živé bytosti se od sebe liší stejně tak. Každý přináší sám sebe do živého společenství.

A věřím, že člověk je tu, aby přinesl do pozemské pospolitosti schopnost tvořit prostor krásnější, harmoničtější a přinášet do přírodního společenství svoji trochu rozumu, lásky a radostného obdivu ke kráse stvoření. Jsme správci a léčitelé krajiny.

Tenhle postoj mi dává víru v uzdravení Země, ve vlastní možnosti v obrodném procesu, chuť hledat a tvořit regenerativní projekty pro přírodu včetně člověka. Nebojte, nemusíme "zpátky na stromy". Projektuji moc pěkné domečky v krásných zahradách.

Paradoxně mohu být označen za antropocentristu, ale věřím, že pokud budeme tvrdit, že člověk to jenom kazí a že by neměl do životního prostředí zasahovat, pak tedy utíkáme před vlastní zodpovědností.
Úkolem člověka je uzdravování a harmonizace pozemské krajiny. A příroda nás právě teď velmi ale velmi potřebuje.