Regenerativní design
Při analýze i syntéze projektu neustále zvažujeme čtyři úhly pohledu na věc – individuální vnitřní (já), individuální vnější (to), kolektivní vnitřní (my) a kolektivní vnější (tito). Nezůstáváme tedy jen v obrazech, které si svým myšlením do reality projektujeme. Rozšiřujeme pohled na realitu a zpětně ji integrujeme do svojí práce a svého života.
Nevystačíme si s ekologickým přístupem, protože toto označení je dnes příliš mnohoznačné, rozplizlé. Ani udržitelnost už nemusí mít dostatečnou sílu – udržitelné projekty pomáhají stabilizovat, nezhoršovat životní prostředí, jenomže...
Abychom jako součást biosféry přežili, je potřeba víc. Příroda je nemocná a je potřeba ji nejen stabilizovat, je potřeba ji uzdravovat, regenerovat. Příroda si jistě může poradit sama, ale bude to trvat geologickou epochu a bude to pro všechen život hodně drsné.
Který druh má nejspíše na Zemi moc uklidit nepořádek?
Jako architekti, kteří věří, že se nám podaří přivést Zemi k novému rozkvětu, vidíme každou korunu investovanou do stavění jako příležitost k uzdravování životného prostředí. K regeneraci krajiny, vody, vzduchu, k uzdravování lidských vztahů a společnosti. K obnovení zdravého vztahu člověka k mateřské planetě.
Jak to děláme? Uplatňujeme typologii, která vede uživatele k bytí v přírodě, naslouchání, péči, porozumění i obdivu k přírodnímu prostředí. Ve svých návrzích jsme pokorní, dům je krásný jako příroda, ale nekonkuruje, není první a poslední věcí v prostoru.