Příspěvky

Strom

Obrázek
Možná by bylo nejlepší, psát jenom o stromech. Vlastně si přírodní stavění a bydlení bez stromu vůbec neumím představit. Strom by to napsal líp :-) Stromy tvoří krajinu, vymezují prostor. Jsou dominantními, orientačními, topografickými prvky. Stromy jsou obrovské bytosti, dožívají se dlouhého věku. Stromy vyrábí kyslík, voní, čistí, chladí, stíní, osvěžují krajinu i životní prostředí člověka. Stromy krmí miliardy miliard ptáků, zvířat, hmyzu, včel i lidí a jsou jim domovem. Stromy tvoří lesy a lesy jsou přirozené prostředí planety Země. Stromy jsou propojeny kořeny, ve spojení s mykorhizou a mnoha dalšími bytostmi jsou živým tělem planety Země. Stromy jsou odvěkým přítelem člověka. Poskytují mu přístřeší, bezpečí, teplo, ovoce, nejvšestrannější materiál na výrobu nástrojů, předmětů denní potřeby a na stavbu domů. Všechny přírodní domy, které navrhujeme v našem prostředí a klimatickém pásu jsou dřevostavby, od srubu, až po slamák. Historie dřevěného stavění je fascinuj

PROBLÉM JE ŘEŠENÍ - PERMAKULTURA A ENERGETICKÁ KRIZE

Obrázek
Je to zase tady, neuvěřitelné zdražování cen energií, potravin, jízdného, nájemného, stavění a všeho, co je na energiích závislé. Je jisté, že částečně jsou „energetické krize“ vyvolané spekulacemi na trhu, politickou hrou, využíváním chorobné závislosti většiny „civilizovaného světa“ na fosilních palivech. Na druhou stranu je to dotyk reality. Víme vůbec, kolik energie každý z nás denně spotřebuje? Kolikrát je to více než energie, přírodou daná našemu tělu, se kterou uměli přežít v přírodních podmínkách naši dávní předci? Nejsem badatel, nevyznám se v číslech, ale živě si pamatuji, jak jsem si chtěl uvařit kafe prostřednictvím šlapacího kola s dynamem u ekokaravanu Standy Milera a nedal jsem to, neuvařil jsem vlastní silou dvě deci vody, nebyl jsem v kondici asi. A to v cenách energií z fosilních paliv a jádra není započítaná, nenahraditelnost neobnovitelného přírodního zdroje a dekontaminace jaderného odpadu, kterou zatím neumíme a spoléháme, že to za nás jednou někdo udělá. Zdá se,

Dům a zahrada - slepice nebo vejce?

Obrázek
Nevidím dům, jako do sebe uzavřenou krabici. Nevidím dům jako objekt oddělený od zahrady. Dům je pro mě pevně zakořeněnou a komunikující součástí živého biotopu zahrady stejně jako strom nebo mrkev a petržel. Bere si z prostoru zahrady vodu, vzduch, pokud možno stavební materiál, teplo v podobě sluníčka nebo dříví do kamen a živiny v podobě plodů rostlin nebo zvířat jako potravy pro svoje obyvatele. Dává naopak zahradě nepostradatelné hnojení (pokud nesplachujeme do kanalizace), a především poskytuje útočiště a zázemí Člověku – Božímu dítěti, které bylo stvořeno na Zemi, aby pečovalo o pozemský život. O krajinu, o přírodu, o rajskou zahradu včetně rajčátek. Dům musí dýchat, komunikovat, spolupracovat se zahradou, být s ní v trvalém celoročním spojení a spolupráci skrze okna, dveře, větrání, terasy, průchody, výhledy i například správně udělaný přívod vzduchu ke kamnům a odvod kouře z kamen. Dům je asistentem, komořím, pozorovatelnou živých míst zahrady, musí stát na správném místě, t

Kožich nebo kabát?

Obrázek
Někdy mívám pocit, jako by se celé přírodní a ekologické stavění a projektování u nás smrsklo do závodění o to, který dům bude mít hustější a tlustější kožich, popřípadě jak složitý bude mít systém vytápění. U jednoho projektu, který jsem dělal před 20 lety si stavebník přál mít všechny nejnovější vymoženosti včetně trojskel, zemního nasávacího kanálu a rekuperace. Návratnost investic do úspor vycházela tehdy na 40 let. Od té doby se mnoho věcí změnilo, děláme to už lépe, asi i levněji, on je ale zatím v mínusu a bude ještě 20 let. Přitom to, do čeho investoval je dneska už zastaralé. Podle mojí životní zkušenosti jsou “investice do úspor” klamavé téma. Každá utracená koruna zanechává za lidmi na Zemi ekologickou stopu. Vím, že je to ožehavé že se se mnou někteří kolegové necítí v pohodě. Nejenže zpochybňuji pasivní standardy, ale navíc doporučuji namísto jednoho velkého domu někdy postavit raději v zahradě dva domky menší jako flexibilnější řešení různých rodinných situací v průběhu l

Prostor ve vztazích a vztahy v prostoru

Obrázek
Právě procházím dost drsnými vztahovými zkušenostmi, kvůli své otevřenosti a mírumilovnosti. Anebo naivitě a neschopnosti prosadit se, vymezit se. Jsem Váha. Jsem z Venuše. Držet si svoje hranice je moje životní výzva. Před čtyřmi roky jsem se poprvé zúčastnil semináře Community building workshop podle Scotta Pecka (k tomu knížky „V jiném rytmu“ a „Nevyšlapanou cestou“ od Morgana Scotta Pecka). Seminář je především o otevřené a autentické komunikaci, která je nepochybně podmínkou harmonie každého společenství od rodiny po stát a ve které máme u nás dost mizernou tradici a velké rezervy. Na tom semináři jsem spatřil svoje komunikační metody. Uvědomil jsem si, že jsem si vytvořil tlusté kamenné hradby se střílnami, ze kterých pálím dobře mířená slova proti svým bližním a navíc umím tasit kolty o dost rychleji než kdekterý našinec. To jsem se asi naučil na stavbách, kde jsou vždycky nějaké průšvihy a vždycky jde o velké peníze. Tak mě z toho bylo špatně a ty hradby jsem zbořil a zbraně za

Slimák v hrnku na kafe

Obrázek
31.8.2021 ráno.  Prší. Vlhkost jako obvykle 90 %. Teplota 9 stupňů. Zahřívám prochladlý I-phone pod svetrem na holém břiše. Od úst pára, zimní bunda, kulich a rukavice bezprsťáky. Slimák v hrnku na kafe. Ranní cvičení na kytaru odpadá. Nízké tmavé mraky až k obzoru věští, že se počasí se nezmění. Krávy na louce stojí nepohnutě, moknou apaticky. „Rainy mood“ napsal by člověk v městské kavárně za oroseným oknem. Já okna nemám. Jenom plachtu šapitó nad hlavou. Beze stěn. Zahrada kolem dokola. Neprší na mě, ale vítr zahání kapky na klávesnici, zlobí mě písmenka, déšť chlístá z okrajů střechy kolem dokola a bystře se vsakuje do hliněné podlahy pod mýma nohama. Vlhko a mokro je tu se mnou. Hasí můj vnitřní oheň, chuť do práce, Boží jiskru. Nostalgie. Cítím se jako ta apatická kráva anebo zmoklá slepice. Vlastně chci být jako ta zmoklá slepice. Chci si prožít pasivní den ve smutné nostalgii, v křesle u kávy (slovy: U KÁVY). Nechat v sobě vodou z nebe hasit A věčný oheň co nás žene kupředu bez

Může být životním prostorem člověka příroda?

Obrázek
Životním prostorem člověka v primitivní (rozuměj prvotní, prosté, počáteční) společnosti nebylo město. Nebyl to ani hrad nebo zámek. Nebyla to dokonce ani vesnice v dnešním slova smyslu. Nebyly tu ploty, ulice, předměstí, humna ani zahrady. Nebyly tu žádné hranice, které by se daly zanést do mapy, žádné zóny pro bydlení, rekreaci, průmysl a zemědělství. Nebyla tu tlustá čára mezi zastavitelnou a nezastavitelnou plochou. Člověk nebyl nebezpečný přírodě a příroda nebyla nebezpečná člověku. Byli jsme součástí přírodního biotopu, stejně jako ostatní zvířata, rostliny, hmyz, podhoubí a vůbec všechny živly. Byla to přirozená přírodní symbióza. Život v čisté přírodní formě. Umíme to ještě dneska? Většinou ne. Civilizace člověka od přírody odděluje. Je tu hustá legislativa - od hygienických norem po stavební zákon, je tu tlustá čára hranice zastavitelnosti, oddělující lidské dílo od toho, co nám zbylo z přírody, a co je potřeba je třeba před člověkem chránit. Kdo by se tomu divil? Jsou tu však

Čtyři živly

Obrázek
Měl jsem v životě takové ezoterické období, věnoval jsem se duchovnímu léčení. Je to deset let, už jsem to opustil, ale do dneška při navrhování přírodního bydlení používám principy čtyř živlů. Každá zahrada je přeci kus Země, která potřebuje Vodu a Vzduch, aby na ní vznikl Život. A Život je pro mě živel Ohně. Nejsem vědec a nechtěl bych z toho vytvořit nějaký zamotanec… I když věda někdy… Dost řečí, pojďme si o tom povědět. Připravil jsem si na to tabulku.Podívejme se hned na sloupeček 1. živly. Miluju skočit do rybníka a pak vyběhnout z vody na pláž, trochu se zavrtat do rozpáleného písku, zhluboka dýchat, vnímat rozpálenou Zemi pod sebou, krůpěje Vody na svém těle, čerstvý Vzduch a Oheň Slunce, jak proudí do mého těla. Země, Voda, Vzduch a Oheň. Zároveň jsou to vlastně čtyři skupenství hmoty podle školní fyziky – skupenství pevné, kapalné, plynné a plazma. Druhý sloupeček jde víc do hloubky a dívá se na živly jako… no a tady už moje fyzika nestačí. Je to už kvantová fyzika a na to n

Dědečkova zahrada

Obrázek
Kovářova kobyla dlouho chodila bosa. Tak jo. Už je čas… Čas na architektovo vlastní stavění a psaní o něm. Vlastně, ještě se nestaví, připravuje se to… Ale už se píše :-) Co je a kde je dědečkova zahrada, můj příští domov? Můj dědeček s mojí babičkou z maminčiny strany žili na Šumavě, ve vesničce Nemilkov, která je dnes součástí malebných Velhartic s krásným gotickým hradem nedaleko Sušice. Vesnička leží na úpatí Šumavských hor. Hned za říčkou Ostružnou, která tudy protéká se zvedá stráň do masivu šumavského hřebene, nebo spíš náhorní planiny, pod jezery Laka a Prášilským, kde pramení říčka Křemelná, meandruje tu a opouští kotlinu jako dospělá řeka. Nejkrásnější místa na světě! Ach. Nechal jsem se unést krásami kraje. Jak by ne… Zpátky na zahradu. Jaká byla otázka: „Co je dědečkova zahrada?“: V Nemilkově stojí zámek. Nebo spíš zámeček. Má dlouhou historii, v jeho stavebním jádru je středověká tvrz, má takový pevný gotický fundament. A protože se v chudém kraji nebouralo, co se dalo rec

Jak pracuji

1. Tvořím životní prostor člověka jako součást biotopu přírodní zahrady. Dům a jeho obyvatelé jsou harmonickou součástí živé přírody, berou si energii zahrady ve formě plodů, dřeva na topení, vody, slunce, chladivého stínu, životní radosti a mízy a vracejí zpátky svoji péči, lásku, tvořivou sílu, a blahodárný kompost. Současně s návrhem domu vzniká vždy návrh zahrady: umístění stromů, relaxačních ploch, záhonů, jezírka, jedlých, okrasných i divokých keřů, tvar živého plotu, vedení cesty, umístění skleníku, teras a nakonec i staveb. 2. Životním prostorem člověka v přírodním bydlení je také vnější prostor zahrady. Dům slouží jako útulek v zimě nebo při nepřízni počasí. Nejméně půl roku žijeme venku anebo na okraji domu a zahrady, na krytých i nekrytých terasách. Navrhuji venkovní obývák, jídelnu a kuchyni, venkovní pracovnu, koupelnu i ložnici, zimní zahrady. Vnější prostor je zdravější, mnohotvárnější, živější a v proměnách roku vždy krásnější než prostor vnitřní. Vnější prostor zahrady

Pokoj za milión

Obrázek
Ceny stavění v naší zemi nikdy nebyly tak vysoké, jako jsou nyní. Hlavním důvodem je globální vyrovnání cen, stoupající cena lidské práce, především práce šikovných řemeslníků, kterých je málo a kterých je v přírodním stavění nevyhnutelně potřeba. Mezi námi - já jim to přeji. Na druhou stranu, kdysi jme byli skoro všichni šikovní :-) Vypozoroval jsem velmi jednoduché a rychlé pravidlo pro stanovení ceny domu: Pokoj za milión. Pozor, toto pravidlo platí pro stavební dodávky na klíč. Pokud stavíte svépomocně a navíc máte třeba vlastní les a pilu, je cena stavby ve Vašich rukách. Orientačně si můžete uváděné miliony třeba vydělit dvěma (ale to už musíte být skutečně zdatní svépomocní stavebníci). Ano, vychází to tak. Pokud chcete klasický rodinný dům s obývákem, kuchyní, ložnicí a dvěma dětskými pokoji, vyjde Vás na pět milionů korun. Pokud přidáte pracovnu a masérnu nebo malé domácí wellness, je to sedm milionů a pokud si přejete dům podsklepený, počítejte devět nebo deset milionů korun.

Posvátné bydlení

Bezpečí. Intimita. Rodina. Vůně domova. Teplo rodinného krbu. Vánoce. Odpočinek. Rodný dům. Maminčina kuchyně. Domácí zahrádka. Vajíčka od našich slepiček. Která stavba tohle umí? Kde každý den sedáváme, uléháme, odpočíváme, připravujeme snídani, oblékáme děti do školy, připravujeme zeleninu, vyhlížíme z okna, pracujeme na zahrádce, milujeme se, modlíme se? V restauraci, v nákupním centru, hotelu, škole nebo v kancelářské budově? Kde se denně s důvěrou dotýkáme klik u dveří, vypínačů, šuplíku, skříněk zárubní, oken, závěsů a předmětů, kde se zavrtáme do pelíšku nebo si jen tak lehneme na podlahu u hořícího krbu? Kde asi strávíme nejvíce šťastných, intimních i náročných chvil, se svými blízkými? Kde se nejlépe rodí i umírá, kde dělá dítě první krůčky, domácí úkoly, kde nejprve objevujeme svět a nacházíme svoje talenty? Kde nejlépe sníme svoje sny, kde začínají velké cesty, kde se rodí nové filozofie a nové myšlenky? Doma odpočíváme, doma tvoříme, doma se scházíme s přáteli, doma se léčí

Přírodní stavění a územní plánování

Obrázek
Při projektování přírodního stavění nebo lépe řečeno při tvorbě životních prostor člověka v přírodě se musíme porovnat také s územním plánem. Územní plánování je obsahem stavebního zákona. Smyslem územního plánování je dosáhnout harmonického rozvoje lidských sídel a infrastruktury jak ve vnitřních poměrech sídla, tak ve vztahu ke krajině. Jeho smyslem je mimo jiné uchránit krajinu od devastace lidskou činností. To je velmi bohulibý záměr. Bohužel je však myšlenka ochrany krajiny založená na oddělení člověka od přírody. Stavební zákon rýsuje mezi lidské sídlo a přírodní krajinu tlustou čáru - hranici zastavitelného území. Co je zastavitelné, to je pokryté stavbami, betonem, nebo dlažbou, co je nezastavitelné, to je nedotknutelná volná krajina, kde lidé žít nesmí. Není divu, u nás moc volné krajiny nezbývá a příkladů jejího znehodnocení je víc než dost. A tlak investorů na zastavění krajiny je tím větší, čím jsou jejich stavební záměry divočejší (za supermarket, elektrárnu nebo dálnici,

Jak malé domy ve velkých zahradách pomáhají životnímu prostředí

Obrázek
Někdy mám potřebu zachránit svět a tak běhám sem a tam, abych se zúčastnil správných akcí, podpořil správné věci a zasadil správný strom na správném místě. Nejsprávnější věc, kterou udělám, bude, když zůstanu u práce, která mě živí: navrhování malých přírodních domů ve velkých přírodních zahradách. Čím takové domky mohou pomoci zlepšit stav ekosystému na Zemi? Tak pěkně po pořádku: 1. Malý domek zanechá menší ekologickou stopu než velký dům. Spokojíme-li se s menším vnitřním prostorem, který je ve větších přírodních zahradách vynahrazen velkou přírodní zahradou, venkovními strukturami na spaní, vaření, koupání stolování atd. můžeme objem i cenu domu snížit na méně než polovinu. V zimě budeme pěkně u kamen, v létě se rozběhneme do celé zahrady. Každá utracená koruna zanechá stopu nejen ve Vaší síle, ale i v ekosystému Země. 2. Domky postavené z přírodních materiálů nezanechávají - naopak - mažou uhlíkovou stopu. Jak je to možné? K výrobě klasických stavebních materiálů je potřeba mnoho

Vstoupit do komunity nebo nevstoupit?

Obrázek
Před dvěma lety jsem se rozhodl žít a pracovat v komunitě lidí žijících v několika domech uprostřed lesa ve Východních Čechách. Po roce soužití jsem společenství opustil a znovu vstoupil do nově vznikající komunity na statku v krásné krajině pod Blaníkem. I toto společenství jsem už stihl opustit. Proč to dělám? Asi sbírám zkušenosti :-) V komunitě blízké charakteru ekovesničky toužím žít z těchto důvodů: Za A: Jako architekt se zabývám a živím architekturou přírodního bydlení. Nejde mi jenom o projekty přírodních domů. Přírodní bydlení z mého úhlu pohledu zahrnuje také přírodní nebo permakulturní zahradu, alespoň částečnou soběstačnost a trochu odlišný způsob života a s tím souvisí přirozená potřeba lidské pospolitosti, která směřuje ke komunitám a ekovesničkám. Ekovesnička nebo rodová osada je zkrátka velkorysejší a dokonalejší model pro realizaci života lidí v přírodě. A protože chci žít to, pro co žiji, hledám svoji ekovesničku :-) Za Bé: Vstupuji do třetího věku. Moje děti odešly

Kuchyňské okénko

Obrázek
Miluji, když při přípravě jídla mohu hledět oknem do zahrady, mít dostatek světla a prostoru a zároveň být s lidmi, kteří se sešli na oběd nebo na večeři. Zamýšlím se teď nad řešením kuchyně z hlediska práce s prostorem, řešení průhledů okny a vůbec umístění kuchyně v domě. Není pochyb o správnosti současného trendu učinit kuchyň srdcem domu, propojit ji s obývákem, vytvořit jeden jediný obytný prostor včetně místa pro vaření. Je to velký rozdíl oproti staršímu přístupu, kdy kuchyně byly spíše skryté, aby nekazily nedotknutelnost a sterilitu parádního pokoje. Takový přístup se promítl do řešení rodinných domů a panelákových dispozic až do 80.let minulého století, a tak mnoho z nás ještě s takovou kuchyní bydlí :-) My jsme se v 80.letech na architektuře učili, že kuchyně musí být orientovaná na sever, aby se místnost při vaření nepřehřívala. Není to špatný nápad, ale prioritou je dnes určitě kuchyně, ve které se člověk nachází v největší pohodě a radosti z přípravy jídla. Architektura j

Osobní dům a rodová zahrada

Obrázek
Není jedna cesta. "Bojem s existující realitou nic nezměníš. Chceš-li cokoliv změnit, vytvoř nový model, který učiní současný model zastaralým" - architekt Buckminster Fuller. Svět se větví. Dnes už není možné, aby kdokoliv přicházel se svojí pravdou jako universálním nebo jediným správným řešením. To rozvazuje ruce k činům. Není třeba a není ani možné čekat na to, že nám vnější svět naznačí cestu. Je třeba hledat, nacházet, učit se a konat podle svého svědomí, dělat co nám dělá radost, zkrátka jít svou cestou. Pokud se nebudeme chovat agresivně a nutit svoje pravdy lidem kolem sebe, nikdo nám na naší cestě nebude bránit. Jedním z nejdůležitějších a nejpřirozenějších úkolů člověka na zemi je vedle osobního růstu a rozvoje vytvoření a rozvoj vlastního životního prostoru. Vytváření domova. Touhu a dovednost vytvořit svůj domov v sobě máme uloženou stejně jako schopnost vytvořit svoje tělo a zachovat svůj rod. Potřeba vytvořit svůj životní prostor je stejně silná jako právo na ž

Desatero přírodní architektury podle Hájka

Obrázek
1. Životním prostředím člověka je příroda. Životním prostorem rodiny je zahrada. Vytvářím malé domky, otevřené a "dobře zasazené" do přírodní zahrady. Vyhýbám se drahým, do sebe uzavřeným vnitřním světům. 2. Každý má právo na svoji zkušenost. Existuje mnoho správných řešení, nejenom jedna cesta. Respektuji různé požadavky na materiály, design i uspořádání obytného prostoru. 3. Stav jako jíš. Používám čisté, přírodní materiály, jednoduchou konstrukci v lidském měřítku, kterou lze realizovat svépomocně pohodovou, technicky nenáročnou prací. Nenavrhuji do obytných domů odpad za účelem recyklace. Recyklovat lze inteligentněji. 4. Strom je krásnější než dům.  Pokud je dům dobře navržený, okna a dveře na správném místě, střecha jak mám být a všechny přírodní materiály přiznané ve svojí přirozenosti, není potřeba složité hledání architektonického stylu. Zasadím-li vedle domu strom, bude strom vždycky krásnější než dům. 5. Síla okrajových efektů.  Permakulturní princip, podle kterého