Architektura přírodního stavitelství
Stavby, jejich výstavba, provoz, vytápění a chlazení jsou zdrojem 1/3 všech globálních
civilizačních emisí CO2. Stavebnictví spotřebuje 50 % všech vytěžených surovin,
demoliční odpad tvoří třetinu všeho odpadu. Stavebnictví zásadním způsobem mění
krajinu a ukusuje z přírody.
Není proto divu, že v kulturně vyspělejších zemích a kruzích vzniká mnoho myšlenek i realizací, jak situaci řešit. Zároveň všichni chceme mít dobré bydlení, krásná města a vesnice, a funkční komunikace a infrastrukturu. Potlačovat rozvoj stavitelství není řešení, architektura je nejmarkantnější kulturní dědictví.
V zásadě jsme svědky procesu „zelenání architektury“, navrhování udržitelných budov (sustainable buildings). Procesy vycházejí z cílů udržitelného rozvoje OSN (Sustainable Development Goals), řada zásad je formulována architekty a staviteli v „Kodaňských principech“ (Copenhagen Lessons). Evropská unie formuluje pro naše projektanty i dodavatele směrnice i nařízení, která se týkají hlavně energetické náročnosti budov, snížení emisí CO2, recyklace stavebního odpadu, udržitelných stavebních materiálů a renovací starších budov.
V rámci těchto pozitivních procesů jsou projektovány a realizovány společensky i komerčně významné stavby, které vynikají novátorskými přístupy postavenými na speciálních výzkumech, vysoce vyspělými a rozsáhlými technologiemi řízenými AI, rozlehlými, dokonale navrženými vnitřními světy a také vysokými náklady na pořízení.
To ale není přírodní stavitelství.
Svět se fragmentuje na kousky snad proto, aby bylo slyšet více hlasů a aby se vyzkoušelo více cest. S odstupem v čase se mi přírodní stavitelství jeví jako malá svéhlavá část onoho současného velkého ekologického proudu. Naše práce se týká spíše malých staveb, bydlení v zahradách, svépomoci a alternativní komunitní spolupráce. Je to malé a není to malé. Jenom samotné bydlení a jeho dosažitelnost/nedosažitelnost se přeci dotýká naprosto všech lidí každé země…
Jsem architekt a do fragmentovaného pole přináším svůj názor. Nejraději bych namísto slovního spojení „přírodní stavitelství používal spojení „přírodní architektura“. V mojí práci zdaleka nejde o to jak a z čeho to postavíme. Jde o celostní řešení zdravého a harmonického života na Zemi, nejen pro člověka. A to obnáší integrovat do práce designéra nejen stavitelské a stavebně inženýrské úhly pohledu, ale pracovat i s vědomím urbanistickým, krajinářským, psychologickým, sociologickým, pracovat s ergonomií, typologií, sociologií, designem, biologií, ekologií i filozofií.
Ale se slovy opatrně, z hlediska srozumitelného kontextu ve složité době se
raději přidržím přírodního stavitelství. Rád bych ale upřesnil svůj úhel pohledu. Stůl
a židle mají většinou čtyři nohy, stejně tak se mi tu jeví čtyři pilíře
přírodní architektury a stavitelství:
1. DŮM JE PRVKEM PŘÍRODNÍHO BIOTOPU
Biotop je pro mě místo, které lze vnímat jako jedinečný přírodní prostor, ve
kterém spolu žije osobité přírodní společenství. Jsou biotopy rysa, medvěda,
břízy, rosnatky a tesaříka alpského. Jezírka s vodním životem, včetně živých
okrajů rákosí, vrbin a bláta také nazýváme biotopem, stejně jako les, louku nebo
poušť. Biotopy mají různá měřítka. Uvnitř biotopu lesa může být biotop člověka
(zahrada) a uvnitř zahrady může být složitý a rozmanitý biotop bylinkové
spirály.
Abychom vytvořili harmonický a živý prostor pro život člověka, nemůžeme vnímat
neživý dům jako jeho střed a Zdroj. Proto v našich projektech řešíme
nejprve živé společenství zahrady. Přírodní prostor zahrady nám sám ukáže, kam
umístit a do jakých vztahů začlenit dům.
V dobře vyřešeném biotopu člověka (v zahradě) je pak dům definovaný prostorovými
vztahy s nadřazenými i souběžnými biotopy (nadřazené: zahrada, les, město, krajina,
souběžné: stromy, záhony, palouček, meditační prostor, slepice, sousedé…).
Důležité je vhodné propojení všech biotopů, třeba pomocí jednoho z principů
permakulturního designu – „okrajových efektů“. Může jít o optické i provozní
propojení vnitřní kuchyně s venkovní kuchyní na terase, které dále pokračuje do
bylinkové zahrádky, která je součástí biotopu „sluneční pasti“ ve velkém biotopu
lesní zahrady. Klasickým příkladem je také propojení ložnice s východní terasou
„vycházejícího slunce“, která je obklopená relaxační, klidovou částí zahrady.
Tak se biotopy oživují a definují navzájem. Dům i zahrada jsou plné života,
který přichází zvenku dovnitř i zevnitř ven.
2. STAVÍME ZE ZDRAVÝCH PŘÍRODNÍCH MATERIÁLŮ
K tomu asi není potřeba mnoho vysvětlovat. Zajímavé je, že přírodní materiály
dobře spolupracují (například hlína – sláma), společně dýchají, dobře k sobě
přilnou, jsou ověřené tisíci lety užívání ve stavbách – na rozdíl od
syntetických materiálů, které je někdy potřeba od sebe oddělovat umělými
separačními foliemi, aby se navzájem nepožraly. Řada umělých materiálů také může
být časovanou bombou, jako se to stalo třeba s azbestem. Nově vyvinuté a
vyráběné materiály nejsou časem ověřené, dokud dům nezestárne, a to může být
třeba 100 let. Několik generací.
Pobývali jste někdy v dobře udělaném srubu? I vysušené staré dřevo jako by stále
šlo životu naproti. Aktivně čistí vnitřní prostor, vydechuje škodlivé ven a
přivádí dobré dovnitř. Jojo, ve snaze porozumět přírodním materiálům se často
pohybujeme na hranici vědeckého poznání. Věda je metodická, pevná a důsledná,
bohužel ale pouze částečná. Podívejte se, Jak velkou část vesmíru jsme
prozkoumali? A každá buňka nebo molekula přírodního materiálu je malý vesmír.
Když si ke stavbě přivoním, vím
svý .-)
Základní materiály přírodního
stavitelství – dřevo, sláma, hlína, kámen, vlna, konopné pazdeří, lněné nebo
dřevěné vlákno jsou zkrátka stavební kameny a přirozenými prvky přírody. Jsou, víceméně
jen mechanicky upravené na vhodný formát a konzistenci. Nejsou chemicky ani
tepelně zpracované. upravené. Jsou dokonale rozložitelné.
3. ENERGETIKA DOMU, DOBŘE VOLENÉ LOW-TECH SYSTÉMY.
Tenhle pilíř sdílí přírodní stavění s hlavním proudem udržitelného
stavitelství. Vysoký energetický standard vyžadují stavební předpisy, dotační
systémy, učí se na školách. Pokud jde o zateplení, v našich klimatických
podmínkách se zatepluje jako nikdy v historii. A je to dobře.
Otázkou přírodního stavitele je ale – čím se zatepluje? Jednotlivé „odrůdy“
přírodních staveb jsou u nás mezi lidmi vlastně definovány zateplovacím
materiálem: domy slaměné, domy konopné a dřevostavby, které mohou být
zateplené, konopím, dřevovláknem, ovčí vlnou, lněným materiálem. Ve výzkumu
jsou mykokompozitní desky (biologický materiál spojený mykorhizou). Do
základů můžete namísto polystyrénu použít pěnosklo.
Myslím si, že pokud zateplujeme stavbu polystyrenem, jsme už přes čáru
přírodního stavitelství. Pokud se mě zeptáte – „proč ne polystyren?“, odpovím,
že mi nevoní. Z hlediska racionálního bych řekl, že je to materiál stále ještě generacemi
neověřený, vyrábí se z ropy nebo zemního plynu, čili z vyčerpatelných zdrojů.
Abyste získali polystyren, musíte postavit chemičku, silnou přípojku elektřiny
a produktovody, k chemičce silnici, vlečku, parkoviště a sídliště pro
zaměstnance. Přírodní materiály plodí příroda sama přírodními procesy.
Největší spotřebu energie v provozu domu představuje v našich podmínkách
vytápění. A tak k energetice domu patří kromě zateplení správně volený systém
topení, nejlépe opět založený na obnovitelných zdrojích. Celkem se s kolegy z oboru
shodujeme na topení dřevem v přírodních stavbách. Strom je totiž dokonalá
přírodní sluneční elektrárna s dlouhodobým úložištěm energie, a pozitivními
vedlejšími produkty .-). Pokud včas sázíme stromy (nejlépe 100-200 let předem
.-), je dřevo obnovitelný zdroj energie a můžeme si ho vypěstovat na vlastní
zahradě (tu se obloukem vracíme k bodu 1, ostatně ono se to všechno splétá
dohromady, nejspíš proto, že přírodní stavitelství má celostní charakter).
Dřevem je nejlépe topit v akumulačních kamnech (je to podobné starým kachlovým
kamnům s prosklenými dvířky) postavených mezi světnicí a kuchyní. Taková
kamna jsou ukázkovým příkladem low-tech řešení (nejspíše jen tak nezastarají, nepotřebují
žádný další pohon, ani rozvody tepla, neobsahují trojské koně v podobě
složitých součástek s omezenou životností a specializovanými opravami).
4. EKO JAKO EKONOMIE
Je dobře, že pro ekologii a ekonomii máme společný slovní základ. Ono to spolu
souvisí. Slovo eko totiž pochází ze starořeckého slova „oikos“, což znamenalo
rodinu, dům a zahradu jako udržitelnou, soběstačnou a základní ekonomickou a
živou jednotku pro fungování společnosti a světa. Jak novátorské!
Z hlediska ekologicko – ekonomického každá utracená koruna vytváří stopu v
prostoru Země, v jejím životním prostředí. Peníze nemají negativní náboj,
jejich směna může být pro život příznivá. V dnešním nastavení globální
ekonomiky je bohužel stopa peněz stále spíše devastující. I když realizujete
udržitelný, nebo dokonce regenerativní projekt, jakmile něco nakoupíte, nemáte
kontrolu nad tím, jak to bylo vyrobeno (je to podobné jako s odpady – pokud
něco vyhodím do popelnice, spláchnu do kanalizace…).
Z perspektivy udržitelnosti i z úhlu pohledu naší peněženky bude dobré, pokud
peněz během stavby utratíme méně.
Ale je to potřeba říci pozorněji: bydlení v přírodě nám dává veliké, krásné, životem nabité a inspirativní prostory zadarmo. Pokud dům dobře včleníme do biotopu přírodní zahrady, stírá se hranice mezi uvnitř a venku, mezi tím, co stojí peníze a mezi tím, co roste samo. Bydlíme tam i tam. Pokud tedy má naše přírodní stavitelství dobrý design, pak i malý domek může poskytovat větší životní prostor a bohatost, zkrátka větší luxus než dvojnásobně velký byt. Za polovinu ceny.
Dalším způsobem, jak optimalizovat ekonomiku stavění, je svépomoc. Pokud byste
si celý dům postavili sami a nehleděli na čas a otupené sekery, dostanete se na
méně než polovinu ceny stavění na klíč. Malé domy z přírodních materiálů mají
větší svépomocný potenciál, než velké domy z betonu a skla. Malé stavby nemusí
obsahovat prvky, na které je potřeba manipulační technika nebo deset chlapů.
Hliněnou omítku budete natahovat raději než břízolit. Se slámou vám kamarádi
pomohou raději než s polystyrénem.
A ještě je tu jedna možnost ve smyslu dalšího permakulturního principu: „dej
přednost malým a pomalým řešením“. Stavte na etapy. Stavění byl vždy pomalý
proces. Pražská katedrála se stavěla 700 let, vesnické statky tak, jak je známe
vznikaly také celá staletí.
Ještě bych se rád vrátil k úvodu článku, ve kterém jsem vymezil "přírodní stavitelství" vůči "udržitelnému stavebnictví". Naprosto nezpochybňuji zelenou cestu velkého stavitelství. Věřím, že síla evoluce vede veškerou architekturu k přirozené a přírodní harmonii. Myslím, že rodinný nebo komunitní (zkrátka oikos) formát přírodních staveb umožňuje uchopit nové koncepty svobodněji a radikálněji (ke kořenům).
Je to podobné, jako když řešíte zdravé jídlo buďto změnou celého zemědělského, potravinářského a distribučního sektoru, anebo si prostě zajdete na farmářský trh, nebo vypěstujete vlastní okurku. Čest kolegům, kteří dokáží ovlivnit hlavní proudy společenských procesů!
Tak tohle jsou moje velké myšlenky o našem malém, milém přírodním stavitelství.