Jak Oheň formuje dům
Pokud se podíváme do historie, kdysi i relativně nedávno, bydlela celá rodina v chalupě v jedné světnici. Možná měli v chalupě ještě komůrku, předsíň, černou kuchyni, chlévy – ale bydleli v té jedné, nejčastěji roubené světnici víceméně na konci (nebo chcete-li na začátku) chalupy. Ve světnici byla kamna, jinde kamna nebyla. Jen tam bylo v zimě teplo.
Později vznikaly městské byty, kam se lidé z města snažili přenést „zámecký standard“ řady průchozích pokojů a kamen v každé větší místnosti. To bylo nějakého zatápění, nošení dříví a uhlí do čtvrtého patra, vybírání popele, to bylo čoudu, když to netáhlo. A bez služebných to bylo tak trochu na levačku.
A tak, americko-britský inženýr, A. M. Perkins kolem roku 1832 vyvinul vysokotlaký teplovodní systém ústředního topení. A tento princip v hlavním proudu stavění používáme dodnes. Ústředním topením můžeme teplo přivést do každého patra a každé místnosti, ať je dům velký, jak chce.
Když ale postavíme namísto ústředního topení kamna – ohnivé srdce – do středu domu, a přemýšlíme-li nad tím, jak dostat bez topných rozvodů teplo do všech místností v domě, vytvoříme tím určující aspekt hlavolamu skládačky půdorysného i prostorového uspořádání domu.
Dům s velkými kamny totiž musí být navržen tak, aby kamna sousedila se všemi důležitými místnostmi v přízemí, anebo aby alespoň do přilehlých místností dobře „viděla“ otevřenými dveřmi nebo průchodem či průhledem mezi pokoji. Ideální je, pokud kamna stojí na pomezí obývacího pokoje a kuchyně (tedy vlastně v té zmíněné „světnici“ – místnosti, kde se může odehrávat všechno). Zároveň je potřeba aby se kamna opírala o příčku, za kterou je zčásti koupelna a zčásti ložnice.
Nebo se spíš ta příčka opírá o kamna. „Zadní stěna“ kamen totiž klidně může být ta, která nejvíce sálá, záleží na tom, jak je to potřeba a jak povrch kamen navrhne a vytvoří kamnář. A tak v ložnici, stejně jako v koupelně mohou být kamna přítomna – ať už zjevně – pokud necháme jejich zadní část vystoupit ze stěny, nebo nenápadně, pokud kamnářskou desku zalícujeme s povrchem příčky nebo obkladu.
Sdílení a šíření tepla z ohnivého srdce domu, ať už je to zářením, vedením skrz strop a příčku anebo prouděním teplého vzduchu, způsobuje prohlubování vztahů mezi lidmi v domě. Cože?
Inu zaprvé, nejlépe je na kamnech. To si piště, že v sychravém zimním dni tam pár lidí vždycky bude – vzhledem k velikosti kamen – vždycky k sobě přitulených! Za druhé – nejlépe je kolem kamen, tu se vejdou další lidi pěkně na lavici, záda v teple, pěkně vedle sebe…
Za třetí nejspíše většinu dne strávíme u kamen, spolu ve světnici. Proto navrhujeme světnici členitou s různými zákoutími, sedacími okny, prostory na sezení, ležení, čtení, psaní, štrykování, hraní, za kamny, před kamny. Nemusíme spolu sedět u stolu, ale můžeme být spolu. Ve světnici s kamny.
Za čtvrté do pokoje v přízemí, do toho, kam mají kamna dohlédnout a který může být ložnicí, hernou, pracovnou, pokojem pro hosty, dětským pokojem – přesně podle momentální potřeby – často navrhujeme posuvné dveře, u kterých je „normální“ že jsou nedovřené, spíše otevřené, než zavřené, aby kamna pěkně sáláním pokoj prohřála.
A za páté, v pokojích v podkroví za třeskutého mrazu také nejspíš necháte dveře otevřené, aby teplý vzduch ze schodiště… Víte, co dělají s osobním pokojem otevřené dveře…? V klidu, každý má právo na svůj prostor, ale teplo domova, nechť nás v chladných dnech spojuje.
Nejlepší milování je nahoře na kamnech. V teple, v srdci domova mezi nebem a zemí, tady je brána Vesmíru, tudy se lítá ke hvězdám! Pryč s drahou studenou a stereotypní manželskou ložnicí (pozn.: zkušení těžcí akumulační milovníci vědí, že když jsou kamna roztopená na maximum, může to být horké, v lásce na kamnech jde o správné načasování)!
Jeden z návrhů půdorysů domku postaveného kolem kamen vidíte na prvním obrázku. Akumulační kamna jsou zároveň akumulační zděnou hmotou schodiště, které sousedí s oním víceúčelovým pokojem a zároveň s koupelnou (uvnitř sprcha, venku vířivka, spojeno francouzským oknem). Zajímavé je umístění komory/spíže na severovýchodním nároží domu, v komoře bude chladněji, nemá spojení s kamny. Boiler je v patře pod zkosenou střechou.
Do patra domku teplý vzduch stoupá po schodišti a dveřmi do pokojíků, nebo konvekcí vzhůru teplo projde podlahou. I když je podlaha opatřena akustickou izolací – nikdy nemá takový tepelná odpor jako střecha, která je vždy nejlépe zateplená část obálky domu. A tak podkroví domu funguje jako „tepelná past“. Do patra teplo dostaneme obvykle lépe než do místností v přízemí.
Ještě musím připomenout distribuci tepla z kamen hypokaustem. Co je to hypokaust? Abych řek pravdu, trochu jsem Vás vodil za nos s tím ústředním topením. Předchůdce ústředního topení ve svých domech a veřejných lázních používali staří Římané, odtud pochází slovo hypokauston, „vytápěný zespodu“, šlo tedy o předchůdce podlahového topení – bylo to topení akumulační i zářivé. Šlo o sofistikovaný systém s cirkulací horkého vzduchu pod podlahou postavenou na sloupcích do komínových průduchů ve stěnách. Pec byla v přístavku u domu. Je to už pryč, zastaralá technologie – žádná izolace, otrocká práce a oheň mimo obytný prostor!
Zkrátka přírodní dům postavený kolem akumulačních kamen na dřevo bude mít nejspíše přízemí a podkroví, nebude rozlehlý. To souvisí s i menší investicí do stavění, menší ekologickou stopou a větší šancí k udržitelnosti přírodního bydlení. Pokud plánujete nekonečnou rodinu (rodové bydlení) pak vyhledejte kapitolu o rodové ekovesničce. Stavte tak velký dům, kolik dovolí rozumná kamna. Větší rodinné domy s ústředním topením a kotlem v kotelně stejně často polovinu svojí existence z poloviny zejí prázdnotou.
Kamna v přízemí vlastně vylučují chodbu. Pokoj „za chodbou“ by už byl studený. Ale to je dobře, o marnosti chodby a výhodách „bez chodbových dispozic“ se dočtete také v samostatné kapitole. Další potřebou, skrze kterou oheň tvaruje dům je potřeba řádného komína, s výškou vertikálního průduchu alespoň 4,5m, umístěným nejlépe blízko hřebeni, nebo alespoň uvnitř dispozice domu. To, stejně jako snaha o kompaktní a malou obálku domu nahrává opět patru nebo podkroví pod nejspíš šikmou střechou.
Tak takhle oheň formuje dům. A to jsme ještě nemluvili o požárních předpisech! Ale ty naštěstí do podoby malého domu příliš nezasahují. Občas si vynutí nějakou tu požární příčku, dveře nebo požární okno k sousedovi, bohužel předpisy nám zesilují dřevěné trámy a sloupy. V požárních předpisech jde totiž o to, aby se hořící dům nezačal hroutit a někoho neuvěznil v plamenech nebo v kouři. Jde o to, abychom stihli vyběhnout na zahradu, když hoří.
Nooo upřímně, pro ty naše zahradní domky, ze kterých můžete vyběhnout ven na všechny strany francouzskými okny a z patra vyskočit do záhonu nebo slanit po břečťanu, mohou být požární předpisy zbytečně svazující. Chápu to, pokud parkujete v mínus čtvrtém podlaží podzemního parkoviště nákupního centra, kde je tisíc aut s desítkami tisíc litrů paliva v nádržích, a dva tisíce lidí, kteří se budou tlačit u dveří ven. Ale tři čtvrtě hodina požární odolnosti u malého domku?
Ale jo, alespoň můžete dokoukat seriál a pak se ještě vrátit pro občanku. A pro telefon. A pro fotky z mládí…
Ale pozor, Živel Ohně snad ještě zásadněji formuje dům zvenčí! O tom další kapitola…
Uhádnete, o jakém Ohni je tu řeč?