Rodinná ekovesnička
Prožil jsem svoje manželství a rodičovství ve dvougeneračním rodinném domě. Jako na potvoru zrovna v roli zetě. Nedopadlo to dobře. Úloha muže byla v domě obsazena jeho stavitelem, prostor pro tvoření domova jeho stavitelkou. S mojí ženou jsme se nevymanili z role dětí a nestali jsme se skutečným mužem a ženou. Od té doby mám na velké domy pifku.
Víte, jaké příklady bydlení mě vždycky nejvíc fascinovaly? Miluji kompozice menších staveb chytře umístěných v zahradě. Jeden pavilón je kuchyně s jídelnou, druhý domek je ložnice s wellness a terasou s výhledem na moře, třetí stavba je pracovna a atelier s výhledem do korun stromů, čtvrtá stavba pokoj pro hosty, pátá…
Ano, mluvím o bydlení boháčů v teplých přímořských krajích… Přesto tenhle vzorec vidím jako nejlepší, dosažitelný a nádherný způsob realizace bydlení pro život širší rodiny.
VYCHÁZÍM Z PŘEDPOKLADU, ŽE:
1. Jedna malá jednoduchá stavba je dokonale flexibilní. Když chci změnit atelier na bydlení nebo naopak, stačí přestavět nábytek, nemusí se přestavovat dům.
2. Rostoucí výstavba je v čase rozložený způsob financování bydlení pro širší rodinu. Pravda je, že to může tak trochu určovat způsob, jakým budeme trávit život (budování jako kondiční sport), ale naši předci to tak také měli – statky, tak, jak je dnes známe rostly celá staletí.
3. I když nejsme v subtropech, pavilony nemusí být propojené chodbami. Ještě nikoho nezabilo jít venkem. Naopak. A relativní oddělenost je právě podmínkou úspěšného dlouhodobého soužití.
4. Jde o naplnění permakulturního principu „dej přednost malým a pomalým řešením“.
Poslyšte pohádku o lásce dvou lidí:
NA POČÁTKU BYLA ZAHRADA
On a Ona se zamilují a získají pozemek. Zatím je to zarostlý přírodní prostor. Během čtyř ročních období budoucí zahradu pozorují, mýtí, sází, s respektem k živému divokému biotopu a duchu místa. Aby to mohli dělat, postaví si trochu stranou "pozorovatelnu přírodních krás", "přistávací modul", "hnízdečko lásky". Zahrada se formuje v plánech i v prostoru. Venkovní kadibudka, letní sprcha. Vana uvnitř u kamen. Totální svoboda a romantika.
POČETÍ
Z přírodního biotopu se postupně stává zahrada, biotop mladé rodiny. Ona nosí pod srdcem nenarozeného syna. Zahrada ukázala místo pro mateřský dům.
SRDCE DOMOVA
A tak se taví centrální mateřský dům. Dům pro mladou rodinu. Dům, který se stane středem rodinného bydlení. Ne velký. Dole světnice s pěknou kuchyní, koupelna, nahoře dvě ložničky. Pro rodiče, pro děti. Dům s terasami, dobře zakořeněný v zahradě. Dá se to postavit ze 9 měsíců.
Dům je hotov dítě je na světě, všude je plno nového života. A ten první romantický domeček se hodí. Stane se z něj pracovna i odpočívárna – rodiče tu „na směny“ nalézají klid pro svoji práci i pro nerušený spánek.
A už tu máme domek a domeček. A krásnou, soběstačnou zahradu. To, už je víc, než nějaký RD!
POKOJ MLADÉHO PÁNA
Uplynulo dvanáct let. Rodina i zahrada kvetou. Je postaveno. K prvnímu chlapci před časem přibyla holčička. Pokojík je jim už těsný, na kluka jde puberta. A tak s tátou staví nový domek. Domek pro mladého pána.
Víte, co je to pokoj mladého pána? To bývalo ve městských nájemních domech před sto lety. Jeden pokoj bytu měl východ přímo na schodiště. Byl to pokoj pro mladého pána. On tak mohl přijít domů po večerce. Odejít kdy chtěl... Nebo dokonce…
A tak je nový domek na hranici pozemku, napůl cesty „do světa“. Otevřený „ven i dovnitř“. To se do budoucna hodí. Teď může kluk v klidu hrát na bicí, z jeho domečku je tak trochu zkušebna, tak trochu klubovna pro celou kapelu. Kapela přispívá na provoz…
ROMANTIKA VYŠŠÍHO LEVELU
Takže už tu máme rodinnou ekovesničku! Čtyři lidi nyní bydlí ve 3 domech! Poněkud řídce osídleno. A to má svoje následky! Na pomoc s rodinnými záležitostmi přichází do rodinné ekovesničky maminky maminka. Tatínkova tchyně.
A je tu pravé mezigenerační soužití. Maminky maminka je čupr ženská, a přebírá od maminky zlatou vařečku – žezlo péče o mateřský domek. Velmi si rozumí se svojí vnučkou. Dělají spolu doma i na zahrádce rodinné i sousedské kursy vaření, praní, pěstování, zavařování, výroby mýdla…
Tatínek teď byl trochu vytěsněný, a tak se se stáhnul do bývalého hnízdečka lásky. Dnes je to trucovna. Ale zakrátko je tu i osvobozená maminka (ono už je to 16 let!) stěhuje se zase k tatínkovi! A je tu nový život, nová romantika a nová láska!
NEVSTOPUPÍŠ DVAKRÁT DO TÉŽE ŘEKY
Jenomže… Ta úzká postel, malý pokoj, kadibudka, ano dá se chodit do mateřského domku, ale… Ale vždyť my jsme mistři ve svépomocném stavění a domek pro jednoho umíme levou zadní… A tak maminka inspiruje tatínka, aby tatínek navrhnul, že postaví mamince nový domeček. Přesně pro ni, na míru její osvobozené duši!
A tak se stalo. Maminka má svůj domek, tatínek má svůj domek a mají společnou terasu! A tatínek si může domluvit s maminkou rande, když o to požádá… A protože v téhle vesničkové koncepci není domov dům, ale zahrada, mají všichni šťastně společný domov i vlastní domeček…
Kolem domečku maminky a tatínka nyní kvete nová malá zahrádka. Maminka tu má svoje květinky a bylinky. A tatínek svoji medicínu).
KOLOBĚH ŽIVOTA
Dcera – vnučka vyrostla, našla si partnera, a maminky mamince se přihodilo totéž. Řešení? Všichni stavíme domek pro babičku a nového dědečka! A v mateřském domku se rodí nová generace. Starší syn odešel do světa. A tak namísto „zkušebny“ je teď domškolácký klub pro celou vesnici. Až se syn vrátí i s rodinou, máme plán, který zase rozkošatí prostor společného domova!
A tak během let vzniká harmonická ekovesnička pro širší rodinu. Čím víc života, tím víc kořenů, čím víc kořenů, tím víc domova. Tohle „rodinné hnízdo“ umí vstřebat řádově víc rodinných situací než rodinný dům. Klasický rodinný dům vlastně nabízí jen jedno schéma zalité do betonu: on a ona a malé děti. Po 15 letech může být z rodinného domu rezavý hardware, neschopný nahrát software reálného života.
A to jsem do příběhu nezapletl běžné rodinné situace jako je rozvod, LGBTQ, péče o starší generaci, polyamorie, pěstounství… Komu z toho třeští hlava, omlouvám se, jsem si vědom, že tenhle model je víc pochopitelný spíše pro lidi, kteří už ušli delší cestu životem… No schytal jsem za to pár kritik. Ano, všechno má svoje pro a proti. A to zde uvádím:
PROTI:
• Větší obálka staveb a větší spotřeba tepla.
• Větší spotřeba materiálu a investic (více střech, více základů, více kamen a komínů).
• Více sítí a objektů na údržbu.
• Musí se často chodit venkem.
• Větší zastavěná plocha zahrady.
• Potřeba větší zahtady, větší cena pozemku.
• Více práce s větší zahradou.
• Větší spotřeba materiálu a investic (více střech, více základů, více kamen a komínů).
• Více sítí a objektů na údržbu.
• Musí se často chodit venkem.
• Větší zastavěná plocha zahrady.
• Potřeba větší zahtady, větší cena pozemku.
• Více práce s větší zahradou.
PRO:
• Absolutní flexibilita pro všechny životní situace a události širší rodiny nebo malé komunity.
• Členitější vnitřní i vnější prostor pro více lidí, více designů, příběhů, vztahů, projektů, událostí. Méně ježdění za setkáními a zážitky.
• Žádný prostor nejspíš nezůstane prázdný třeba proto, že děti odešly z domova. Nikdo nemusí odejít z domova ani v případě rozvodu. Děti, které mají svůj domek daleko spíše z domova neodejdou.
• Vzájemná péče dospělých o děti, mladých o staré.
• Dokonalé uplatnění ženské role – společná péče o komunitu, společné vaření, praní, edukace, péče o obživu na zahradě.
• Soběstačnost a vzájemná podpora mužské role – společné stavění, opravy, technická údržba. Sdílená výroba a optimalizace spotřeby energie.
• Sdílíme vozový park, můžeme si dovolit keramickou dílnu, tkalcovský stav, zvedák na auta, atelier – přesah do veřejného prostoru – scházení dospělých, hra a edukace dětí, obohacení obce, jedinečnost, podpora lokálního života.
• Větší uplatnění jedinečnosti, pospolitosti, rozmanitosti, menší ztráty v případě těžkostí a smrti.
• Členitější vnitřní i vnější prostor pro více lidí, více designů, příběhů, vztahů, projektů, událostí. Méně ježdění za setkáními a zážitky.
• Žádný prostor nejspíš nezůstane prázdný třeba proto, že děti odešly z domova. Nikdo nemusí odejít z domova ani v případě rozvodu. Děti, které mají svůj domek daleko spíše z domova neodejdou.
• Vzájemná péče dospělých o děti, mladých o staré.
• Dokonalé uplatnění ženské role – společná péče o komunitu, společné vaření, praní, edukace, péče o obživu na zahradě.
• Soběstačnost a vzájemná podpora mužské role – společné stavění, opravy, technická údržba. Sdílená výroba a optimalizace spotřeby energie.
• Sdílíme vozový park, můžeme si dovolit keramickou dílnu, tkalcovský stav, zvedák na auta, atelier – přesah do veřejného prostoru – scházení dospělých, hra a edukace dětí, obohacení obce, jedinečnost, podpora lokálního života.
• Větší uplatnění jedinečnosti, pospolitosti, rozmanitosti, menší ztráty v případě těžkostí a smrti.
Jak ze srovnání vyplývá, proti jsou ukazatele spíše kvantitativní, pro jsou ukazatale spíše kvalitativní. Ale když si uvědomíme tu zázračnou přizpůsobivost, rezilienci, sociální flexibilitu, živost…
Žádný prostor nezůstane prázdný a tak na ty vyšší kvantity bude zase více lidí. Navíc, všechny domky mohou být pasivní a spotřeba tepla mezi jedním velikým a čtyřmi malými může být – odhadnuto v metrech palivového dřeva – třeba 5 kubíků za rok. A to při plnosti, synergii a možnostech, které systém umožňuje není tak veliký náklad. Kousek lesa se hodí… A na stavebním úřadu - když máte povolenou stavbu hlavní, se stavbami vedlejšími není problém.
