Živelná architektura

Příspěvky

Padla tu otázka: „proč bychom měli stavět přírodní domy“?

„Nikdy nezměníte věci tím, že budete bojovat proti existující realitě. Chcete-li něco změnit, vytvořte nový model, který učiní ten stávající zastaralým.“ Architekt Buckminster Fuller (1895 – 1983). Proč bych to měl dělat, vždyť to není levnější, je potřeba k tomu hodně nastudovat, je potřeba o tom přesvědčit rodinu, úřady, sousedy, zedník Pepa ze sousedství mi s tím nepomůže… Nebudu Vám mazat med kolem huby – přírodní bydlení a stavění je otázka osobního přesvědčení. Jednou se Vám rozsvítí v hlavě a už to není jako dřív: už nechcete tuny betonu, polystyren, plynosilikát, polykarbonát, sádrokarton, plastová okna, laminátovou podlahu, vinil, polyetylenové folie a polyuretanovou pěnu. V čem vidím pozitiva přírodní architektury: 1. ZDRAVOTNÍ A EKOLOGICKÉ HLEDISKO: V předchozím odstavci vyjmenovávám některé syntetické materiály, které se dnes v mainstreamovém stavebnictví používají. Když jsem to psal, měl jsem pocit, že se mi hůř dýchá, že mám špinavé ruce. Je to stejné jako když nakupujete...

Architektura přírodního stavitelství

Stavby, jejich výstavba, provoz, vytápění a chlazení jsou zdrojem 1/3 všech globálních civilizačních emisí CO2. Stavebnictví spotřebuje 50 % všech vytěžených surovin, demoliční odpad tvoří třetinu všeho odpadu. Stavebnictví zásadním způsobem mění krajinu a ukusuje z přírody. Není proto divu, že v kulturně vyspělejších zemích a kruzích vzniká mnoho myšlenek i realizací, jak situaci řešit. Zároveň všichni chceme mít dobré bydlení, krásná města a vesnice, a funkční komunikace a infrastrukturu. Potlačovat rozvoj stavitelství není řešení, architektura je nejmarkantnější kulturní dědictví. V zásadě jsme svědky procesu „zelenání architektury“, navrhování udržitelných budov (sustainable buildings). Procesy vycházejí z cílů udržitelného rozvoje OSN (Sustainable Development Goals), řada zásad je formulována architekty a staviteli v „Kodaňských principech“ (Copenhagen Lessons). Evropská unie formuluje pro naše projektanty i dodavatele směrnice i nařízení, která...

Mnoho povyku pro NIC

Uvědomujete si, jaká je vaše potřeba, když se chystáte stavět dům? Definujte to prosím jedním slovem. Jsou to zdi? Trochu ano, zdi skutečně budete stavět, ale důvod, proč stavíte to není… Jsou to okna v těch zdech, základy, na kterých zeď stojí? To je podobné, jako s tou zdí, bez nich to nepůjde, ale pro okna dům nestavíte... Že by střecha nad hlavou? Střecha nad hlavou je okřídlené rčení, bez střechy nad hlavou se těžko žije, ale ani střecha není důvod, pro který stavíte. Není to to, na co se ptám... Co potřebuju pro sebe, svůj život, pro svoje blízké? Potřebujeme svůj vlastní… Prostor! Prostor je to, proč stavíme, prostor je to, co dáme sobě a svým blízkým, naplníme láskou, vztahy, pocitem domova, nábytkem, porcelánem po babičce… Prostor je to, kvůli čemu je s námi naše kočka. Bezpečný, útulný, domácí, voňavý, intimní, můj a tvůj, náš. Prostor. „Jako nemůže zvuk existovat bez ticha, nic nemůže existovat bez prázdného prostoru. Každý vidí předměty v prostoru, ale nikdo...

Jak Oheň formuje dům

Oheň je silný živel, musí se s ním opatrně, však jeho ovládnutí je jedním ze znaků počátků lidské civilizace. Oheň umíme zkrotit třeba uzavřením do kamen. Ale víte že Oheň v akumulačních kamnech, v těch nejlepších kamnech pro přírodní bydlení, o kterých jsme se bavili v předchozích kapitolách, prostřednictvím funkce a uspořádání kamen formuje design domu zevnitř i zvenčí? Pokud se podíváme do historie, kdysi i relativně nedávno, bydlela celá rodina v chalupě v jedné světnici. Možná měli v chalupě ještě komůrku, předsíň, černou kuchyni, chlévy – ale bydleli v té jedné, nejčastěji roubené světnici víceméně na konci (nebo chcete-li na začátku) chalupy. Ve světnici byla kamna, jinde kamna nebyla. Jen tam bylo v zimě teplo. Později vznikaly městské byty, kam se lidé z města snažili přenést „zámecký standard“ řady průchozích pokojů a kamen v každé větší místnosti. To bylo nějakého zatápění, nošení dříví a uhlí do čtvrtého patra, vybírání popele, to bylo čoudu, když to netáhlo. A b...

Těžká akumulační kamna na dřevo

Nejsou jen tak ledajaká kamna. Pojďme se podívat na ohnivou duši těchto kamen. JAK TO FUNGUJE Ohniště akumulačních kamen vypadá zvenčí podobně jako prosklená krbová vložka. Ale je to něco jiného. Říká se mu biotopeniště. Bio proto, že tu dochází k dokonalejšímu spalování o vyšší teplotě, při kterém vzniká méně škodlivých plynů, a více tepla. Biotopeniště nemá rošt. Vzduch se přivádí otvory kolem dvířek. To optimalizuje hoření a proud vzduchu umožňuje zachovat dvířka neočazená. Spousta vzduchu potřebná k rychlému hoření se přivádí podlahovým kanálkem zvenku. Ohniště je tak veliké, aby se do něj vešla dávka dřeva, která akumulační masu kamen nasytí teplem natolik, že vydrží sálat celý den a noc. Za ohništěm je dvanáct nebo patnáct metrů šamotových kamnářských tahů šikovně poskládaných tak, aby se vešly do tvaru kamen, který si přejeme. Tahy jsou tvarovky, něco jako kostičky lega s tunýlkem uvnitř, kterými prochází velmi horký plyn z ohniště, a předává jim teplo. Než „kouř“ hupsne d...

Ohnivé srdce domova

Ilustrace Anežka Hájková Každý z nás máme vzpomínku na chvíle, kdy jsme zapomněli na okolní svět dokonale zaujati zíráním do ohně, pozorováním měňavých plamenů, červených uhlíků a hoření dřeva nebo jiného materiálu, který v ohni před našima očima proměňoval svoji podstatu, čas i naše prožívání. Pokud zrovna nehořel Váš dům, byly to nejspíš chvíle pohody, zklidnění, otevření, meditace, přijetí, naděje, tepla a lásky. Kolik obrazů rodinné pohody, domova, útočiště, pokoje, odpočinku, romantiky v našem světě se vztahuje k ohni? Oheň hřeje, otevírá srdce, vytváří pocit bezpečí, upravuje jídlo, ohřívá dům, vaří čaj, připravuje horkou lázeň, vypráví příběhy, spaluje nepotřebné, spojuje duše, proměňuje, ukazuje pravdu. Živel ohně nemůže v domě v našich klimatických podmínkách chybět. V angličtině se řekne krb „hearth“ a slovo „heart“ znamená srdce. Obě slova mají stejný základ vyjadřující ve staroangličtině střed, jádro domu nebo života. V primitivní i historické architektuře byl oheň stře...

Živelné právo

Mnoho z nás ji nemá. A všichni ji nějakým způsobem potřebujeme, mnoho lidí po ní touží. Potřebujeme Zemi. Alespoň kousek. Nejlépe přímo v zemi, kde jsem se narodili, po které chodíme, která nás živí a z jejíchž prvků máme stvořené tělo. Země je hmotným základem, materiálem i prostředím pro náš život se vším všudy. Abychom ale získali právo na místo, kde postavíme dům, zasadíme strom, vychováme děti, musíme nejprve nashromáždit velké množství společenských bonusů, papírků nebo čísel v počítači (tzv. peníze). Tak velké množství, že na to potřebujeme až polovinu života. Země se utvářela miliardy let. Lidé tu tak dlouho nejsou, pokud vnímáme Zemi jako živý celek, jsme její děti. Lidé se na Zemi rodí, rostou, dospívají a umírají, jejich těla se proměňují na humus, ale přesto se domnívají, že Země může být jejich majetkem. Budiž. I divoká zvířata vytvářejí svá teritoria podle svojí síly, velikosti a role v potravním řetězci. A my si teritoriální záležitosti řešíme vlastnictvím podmíněným...

Otevři se do zahrady

Domovní dveře z předchozí kapitoly jsou taková klasika v narativu velkých bezpečných domů. Je super, když je máme. Dveře i domy. Ale tu jsme v kouzelném světě Živelné architektury a tady je vždycky všechno trochu jinak… Představte si dům, který stojí v zahradě, někde na kraji města. Šikmá střecha, přívětivá fasáda, u domu kvete třešeň, květinový záhon před domem. Z ulice přes živý plot vidíte ty pevné a neústupné dveře. Jsou zavřené, celý den jsou zavřené a přeci zřetelně slyšíte, že na zahradě je život… S představou přírodního bydlení je spjatý obraz širokého průchodu ze obytného prostoru na terasu s výhledem do zahrady. Dnešní možnosti prosklení a optické=ho propojení jsou omezeny jen úsilím a penězi které do rozměru spojení domu a zahrady chceme dát… Určitě tu vytvoříme přinejmenším široké francouzské okno, s postranními pevnými dílci... Ale je mnoho možností, jak udělat průchod ještě širší*. Ze světnice na terasu a na zahradu v létě bo...

Domy v Zemi

Jako poslední kapitolu „Pohádky o pěti prasátkách“ otevírám zvláštní kapitolu přírodního stavění – domy v zemi. Musím se k tomu vyjádřit, protože teď jeden takový dům navrhuji. Moc se mi do toho nechtělo, protože jsem si vědom náročných souvislostí podzemních staveb. Ale když jsem viděl konkrétní pozemek bylo mi jasné, že jiný dům se do úzké nudličky po vrstevnici svahu nevejde. Tak jsem si řekl: „Co bych pro živel Země neudělal…“. Většina představ o domech v zemi se dnes točí okolo „Hobitích nor“ z Tolkienových knih. Vedle těchto představ tu je řada (alespoň od pohledu) zdařilých moderních staveb. U nás byla špička stavění podzemních domů pro bydlení na přelomu tisíciletí. Byla to reakce na nové možnosti s příchodem západní kultury – jak technologické, tak finanční. Dá se však říct, že tahle forma stavění se ve větším měřítku neujala, nejspíš právě pro ty vysoké nároky na pořízení. Proč jsou domy v Zemi technologicky náročnější? Pojďme se nejprve podíva...

Člověk léčitel

Potkávám lidi truchlící environmentálním žalem. Lidi, co ztrácejí víru v člověka. Jenomže – člověk je stvořený přírodou. A přírodní národy žily a tvořily svoje přírodní kultury v lůně přírody. Podíváme-li se na život primitivních (rozuměj prvotních) kmenů, předagrárních kultur, vidíme, že člověk může žít s přírodou v trvalé harmonii. K pozitivnímu chápání lidského působení na planetě mě přivedly literární příběhy dětí ztracených v divočině – Tarzan, Mauglí, Anastazie. Jakkoliv mohou být příběhy fabulované, jsou silné a inspirující. Tyto děti nejen že nezemřely, ale byly přírodou přijaty a podporovány a staly se přírodními „správci“, které přírodní společenství milovalo. Člověk se od zvířat a rostlin liší, ale všechny živé bytosti se od sebe liší stejně tak. Každý přináší sám sebe do živého společenství. A věřím, že člověk je tu, aby přinesl do pozemské pospolitosti schopnost tvořit prostor krásnější, harmoničtější a přinášet do přírodního společenství svoji trochu rozumu, lásky a rados...

Prohledat tento blog